A tak mne napadá, že by se tímto jednoduchým způsobem dal ovlivnit život mnoha lidí k dobrému. Jak? No  - udělali by to podobně jako já. Když by si prostě řekli, že vyhrají ve Sportce. Dali si to jako naprosto jasný úkol, zřetelné a splnitelné předsevzetí. Pak se to musí  přece podařit. I já jsem se pro letošek rozhodla, že takovému cíli půjdu naproti. Chci vyhrát nejméně milion. Chci se stát dalším českým milionářem, jemuž Sazka dopřeje splnění tužeb. S její pomocí doladím konečně náš rodinný domek do odpovídající podoby. Najednou, hned, abych si té nádhery mohla konečně jaksepatří užívat. Aby mi to místo dodávalo energii, naplňovalo mne vitalitou a utvrzovalo mne v tom, že rozhodnutí činím už jen správná, objektivní, prostě nejlepší.

Ostatně výsledky Sazky hovoří pro a jsou i pro mne více než motivující: loni právě ve Sportce vyhrálo 221 šťastlivců víc než milion korun, prostě se z nich stali milionáři. Bylo to o 135 lidí více než v roce 2014. To o něčem vypovídá. Sázelo určitě větší množství z nás a také zcela jistě vzrostla skupina těch, kteří si věřili a drželi palce nejen sobě, ale i ostatním. Jak se říká, sdílená radost dvojí radost. Těch, kteří vyhráli přes milion korun, bylo 288.

To není špatné skóre. A jak známo, čísla nelžou. Jsou dnes argumentem i pro moje pevné rozhodnutí. A přesvědčovadlem, že nedostatek času na to, abych si nevsadila, jako výmluva prostě neobstojí. Už vím, že rozmýšlení, jestli vsadit nebo ne, k ničemu není. Přešlapování na místě je hloupost, jen to zdržuje. Když si chci užívat, musím pro to něco udělat. Našeptat vesmíru, že ty korunky, které za mne vylosuje osud, použiji smysluplně. Abych jejich prostřednictvím vytvořila něco, co mne bude těšit, abych dala hmotnou podobu mému pokusu o radost.

Rozhodla jsem se být českým milionářem.  Odhodlala jsem se po letech vzít život do vlastních rukou. Vsadím si a vyhraji. Vím, že se to splní. Stejně jako těm, kteří mají čerstvě vyplněný tiket Sportky v kapse.