Důchodkyni, která vám četla přes rameno program, byste ještě zvládli. Dokonce i dvoumetrového habána, který si samozřejmě musel sednout hned na sedadlo před vámi. Ale ten uslintaný šestiletý spratek, který vás bez přestání kopal do ledvin, to už bylo prostě přes čáru. A vy přitom kulturu tak zbožňujete.

Co s tím? Odpověď je nasnadě – peníze. Ty otevírají nejenom dveře, ale i opony. Zaplatit si soukromé představení jen a jen pro sebe by teoreticky neměl být až tak velký problém.

Úplně nejjednodušší je  - vykoupit prostě celé divadlo. Řekněme, že by člověk rád v klidu viděl Labutí jezero. V repertoáru ho má aktuálně třeba pražská Státní opera. Hlediště má 1041 sedadel a cena vstupenek se pohybuje od 650 korun za balkon až po 1100 za první řadu.  Když to trochu zaokrouhlíme, je z toho necelý milion, přesněji 911 000 peněz. Když budete rychlí a zrealizujete tenhle trolling dostatečně dopředu – realizaci nic nebrání. Milion a divadlo je na jeden večer vaše.

Nicméně tenhle punk se nedá realizovat moc pravidelně. Výhodnější by bylo mít prostě vlastní soukromé divadlo, které nastuduje, co budete chtít a bude hrát taky kdykoliv budete chtít, ne jen od sedmi večer.

Výchozí pozice je teď ideální. Platy, a třeba i v Národním divadle totiž nejsou zdaleka tak vysoké, jak by se mohlo zdát. Průměrný plat herce/tanečníka ve Zlaté kapličce je 21 tisíc korun hrubého. Sólisté samozřejmě berou víc, ale nad 35 tisíc měsíčně se vyšplhá málokterý. Logicky – pokud jim přidáte deset tisíc, kam půjdou, aha?

Řekněme tedy, že ze sebe chcete udělat skutečného principála. Pro začátek by bylo ideální taky nastudovat balet. Tanečníci jsou zvyklí dřít do úmoru a baletky toho moc nesní. Takže ideální zaměstnanci, kteří nebudou vyžadovat stravenky. Na zmíněné Labutí jezero potřebujete minimálně baletku, která zatančí Odettu a Odilii, pak dva tanečníky jako prince Siegfrieda a Rudovouse. Aby se na jevišti neplácali úplně opuštění, mělo by stačit, když k nim přidáte ještě 30 řadových tanečníků a sboristů. Náklady na tuhle tančení drezuru – 1 milion 230 tisíc měsíčně a to jste ještě velmi štědrý šéf.

Co neošulíte, je orchestr. Baleťák totiž může zatančit dvojroli, ale houslista nemůže současně hrát na trombon, i kdyby moc chtěl.

Orchestr má minimálně 40, častěji však až 60 členů. To vás přijde zhruba na dva miliony. A dalších 50 tisíc gáže dáte dirigentovi. Ten pán ve smokingu tam totiž není na ozdobu, ale proto, aby se těch 60 nervózních umělců nějak dohodlo, a každý v tu správnou vteřinu dělal, co má.

Velký mejdan se odehrává i v zákulisí. Potřebujete kostymérky, maskérnu, kulisáky, inspicienta, osvětlovače. Na to si vyčleňte minimálně dalšího půl milionu. Výhodou je, že nemusíte zaměstnávat nápovědu – tu tanečníci nepotřebují. Když neví, jak dál, můžou se prostě jen na špičkách točit dokola. A taky nepotřebujete pokladní – divák budete vy sám a lístek tím pádem nepotřebujete.

Suma sumárum  jste v tom za 3 miliony 780 tisíc. Měsíčně! To už je poměrně zajímavý rozpočet. Navíc jste šéf, takže si můžete vymýšlet i netradiční nastudování. Představte si třeba, že místo labutí navléknete tanečnice řekněme třeba do kostýmů ptakopysků. Protože co si budeme povídat – třicet hopsajících pseudokachen, to už dokáže zpovykanému milionáři vykouzlit úsměv na tváři.

Foto: Státní opera Praha