Vůně nejrůznějšího charakteru nám lahodí, jsou dobře zapamatovatelné, často si je uchováváme v našich smyslech po celý život. A tak mne napadlo, jaképak by to asi bylo, kdyby losy Sazky voněly. Některé v červnu po jahodách a višních, v srpnu po malinách, v září jako hrušky a v říjnu třeba jako nejžádanější odrůda jablek v Evropě.

To by se to mlsalo!  Přišla bych ke stánku a spustila: dva jahodové a jeden višňový! Kdyby k tomu byl navíc i kopeček zmrzliny nebo nanuk, taky by to nevadilo. Trafiky by jistě byly obležené a člověk by dostával několikanásobnou hodnotu formou, která by musela navnadit i toho největšího nepřítele losů, sázení a soutěžení. Věřím, že takovému pokušení by musely podlehnout všechny generace. Babičky z nostalgie, zamilované slečny pro radost a maminky, které jsou bezradné z toho, co svým dětem ještě pořídit atraktivního, jiného a zábavného.

A což teprve samotný akt stírání políček! Byl by to voňavý zážitek, a to se počítá. Vůně jahodového koktejlu by se šířila kolem vás jako mámení, prsty by člověku voněly po ovoci a chuťové buňky by byly nabuzené na výhru. Na meruňkovou, borůvkovou, švestkovou, prostě ty, které milujeme, vyhledáváme, konzumujeme.

Výhra malinového milionu by jistě nebyla  k zahození a tak nádherně by voněla celý život... Ženy by dostávaly dárky v podobě losů od svých protějšků a samy by si chodily pro přídavek... Tak neodolatelné by to bylo.
Vím, muži touží po zcela jiných vůních, a třeba by nebylo od věci i jim něco nabídnout. Taková pivní vůně nebo vůně uzeného, propečeného bůčku či grilované klobásky, no řekněte, který muž by odolal?
 
Eva Brixi – externí autorka