Asi už víte, kam mířím. Není to tak dávno, co Sazka u nás zavedla stroje, které tipují čísla za vás. Proč? No přece proto, aby nám, snaživcům a snílkům, ulehčila rozhodování, přemýšlení, kombinování a částečně nás zbavila výčitek svědomí z toho, že jsme neměli čas si vsadit. Člověk jen přijde do trafiky a řekne: rád bych si vsadil, prosím o náhodný tip. Paní trafikantka zadá, co zadat má a vy jen zaplatíte a obdržíte vyplněnou sázenku. Je to mžik. O budoucím štěstíčku se rozhoduje rychlostí světla. A na cestě za ním už nemusíte vůbec, ale vůbec nic.

Statistiky hovoří o tom, že zhruba polovina výher plyne právě z tohoto náhodného tipu. A já si lámu hlavu, jak je to možné, že je stroj praktický jako člověk, který ho stvořil. Jak je možné, že nějaký automatický sázeč, vaše druhé já, dokáže trefit právě ta čísla, které z vás udělají milionáře nebo alespoň šťastlivce s pár stotisícovkami na kontě. Podle jakého principu těch pár naprogramovaných součástek uhodne, jaká čísla vám přinesou to, nač myslíte? Jak může být stroj lepší než člověk?

Co jednotlivec, to jiný systém na zaručenou výhru. Používáme data narození, patrně i úmrtí, naše osudová čísla, vzpomínáme, kdy jsme za dob studií udělali státnice za jedna a podle tohoto klíče zaškrtáváme políčka. Snažíme si vybavit datum svatby i rozvodu, aniž uvažujeme o tom, které z nich bylo pro nás vzpomínkou na celý život. Sázíme i bez rozmyslu, anebo opakujeme stále ta samá čísla. Je nespočet metod, přístupů, osvědčených rad. A jen jedna z možností je stroj  k volbě náhodného tipu. Strašně ráda bych se s nějakým skamarádila, pozvala ho na kafe a vymámila z něj to sladké tajemství. Po kterých číslech sáhnout, aby byla ta pravá?