Pokud večeříte obden v Alcronu, nebo naopak jíte jen mrkev z vlastní zahrady, tak se na vás tato blesková statistika průměrného pisálka samozřejmě nevztahuje ani náhodou. Ale zkrátka a dobře – ačkoliv lidé výdaje za potraviny často ani neregistrují, nejde z dlouhodobého hlediska o zanedbatelnou částku. A i majetný člověk, který o svých výdajích přemýšlí, je bohatý dvojnásob.

Proto se pár chytrých hlav dalo dohromady, a řekly si, že by to přece mohlo jít i bez jídla. Jednou variantou je nápoj s názvem Mana. Vymyslel ho Čech Jakub Krejčík a tvrdí, že jeho výživa v prášku nahradí příjem potravin. Svůj vynález zkouší na sobě a zatím neumřel. Dokonce tvrdí, že se naopak cítí líp. Měl už totiž po krk toho, že se někdy vůbec nestíhá najíst, nebo že ho naopak ovládají různé chutě. A také přestal věřit průmyslově vyráběným potravinám.

Místo snídaně, oběda a večeře si prostě rozmíchá ve sklenici Manu z prášku. A má řadu příznivců. Jedna porce zatím stojí 61 korun, což má podle propagačních materiálů být i východiskem pro ty, kteří chtějí na jídle ušetřit. Jenomže to trochu nevychází – tyhle amarouny vyjdou asi dvakrát dráž, než kolik dá průměrný Čech za jídlo tak jako tak.Takže je to použitelné maximálně pro velké fanoušky filmu Návštěvníci. 

Další variantou, jak ušetřit, nebo lépe řečeno jak z vyhraných milionů neprožrat ani halíř, je brethariánství. Lidé vyznávající tuto „metodu“ jsou přesvědčení, že prostě vůbec nemusí jíst. Energii nasávají ze slunce, ostatních lidí, vesmíru, nebo Boha. Světovým rekordmanem je jakýsi šrí Hira Ratan Manek, který se takto nepřetržitě postil 411 dní. Co všechno ale sežral ten čtyřistadvanáctý den, a nebo jestli potom spíš usnul navěky, o tom už se kroniky bohužel nezmiňují.

Stravováním budoucnosti má být konzumace hmyzu. Kobylky, mravenci, larvy brouka potemníka… To všechno si v některých koutech země už na talíř cestu našlo. Jídlo je to dost levné, hmyzu je všude dost a je plný bílkovin.

Ale pořád to jaksi není ono, že. Pro výstřední osobnosti tu ale jedna možnost originálního stravování je. Jmenuje se to molekulární kuchyně.  

V té kuchaři připravují pokrmy metodami známými spíše z chemických laboratoří – třeba mražení dusíkem, emuglování a podobně. Zjednodušeně: jíte třeba okurkový salát, který nevypadá jako okurkový salát, ale jako čtvereček gumy, kterou jste měli na základce v penále. Bonus – stojí to dost peněz. Aneb jak se pravilo ve filmu Sněženky a machři: ,,Je to sice dál, ale za to horší cesta.“

Každý milionář ale musí mít nějaký vrtoch – raději si na to zvykněte, příští Superjackpot totiž může být klidně Váš!