Nejen na jaře, ale také v létě, ba dokonce na podzim i v zimě, nenechávají ženy, stranou úvahy o své kondici, svém vzhledu, svém působení na okolí. Není dne, kdy by se nepozorovaly před zrcadlem a vlastní postavě nevytýkaly něco, co nám vadí, co by mělo být jinak a co bychom rády změnily.
Tu mi přetéká jeden špek, tam jiný, praktická lékařka je na mne naštvaná a opakuje mi, jak vnitřní tuk ohrožuje lidské zdraví. Že mám věk, kdy je třeba pečovat o své srdce, klouby i psychiku.V duchu jí dávám za pravdu, všechno mám nastudované, má pravdu. V uších slyším stále její slova: chodit, cvičit, hýbat se.A tak včera padlo rozhodnutí: denně 20 minut svižné procházky, 10 minut všelijaké protahovací cviky. No jo, jenže 30 minut pro normální ženskou, to je hromada času. Co všechno by se za tu dobu dalo stihnout? Umýt okno, sesbírat spadané ořechy na zahradě, udělat menší nákup, uvařit večeři?
Potřebovala jsem k novému předsevzetí dobrou motivaci. A ta přišla se Sazkou. Napadlo mne: když to aspoň tři měsíce vydržím, odměním se. Koupím si nejdražší los Sazky. To není špatné, co říkáte? Když si představím, že by mne los dovedl dokonce k nějaké nečekané výhře, je to myšlenka, s níž si ode dneška přestanu hrát, ale uvedu ji do života. Večer vystartuji k rybníku a zpět, cestou budu pozorovat stmívající se krajinku, rodinné domky, v nichž se otvírá chvíle pohody, zahrádky, které se pomalu, ale jistě mění v podzimní kouzelnice. A půjdu a půjdu...
Pěkně zčerstva a s chutí. Zároveň si budu promýšlet, jaké cviky za chvíli zařadím. A hlavně, jaké to bude, až si koupím ten los. Myslím, že výhra čeká. Dvojnásobná. Udělám něco pro svou kondičku a ještě mi na účet možná přibude nějaká ta koruna. Takže – proč ne? Sazka je moje velká kamarádka.
Eva Brixi – externí autorka
