I já mám ráda patřičné zásoby. Proto jsem se vydala za známým, který má rozlehlé sady. Vybrala jsem si pár přepravek nádherných jablek, na první pohled pohádkových. Když jsem se chtěla s tímto úžasným sadařem vyrovnat, jen mávl rukou. To máš ode mne pro radost, ať ti moje celoroční snažení přinese radost a hlavně zdraví, popřál mi onu sobotu dopoledne, když jsem mu děkovala a loučila se s ním.
 
Cítila jsem se však jako dlužník. Měla jsem černé svědomí. A tak jsem přemýšlela, čím bych ho potěšila zase já. Že bych mu koupila papouška nebo upekla nejlepší štrůdl, jaký ještě nikdy neochutnal? Ale co když má, pokud jde o jídelníček, jablek plné zuby? Co když na papouška nebude mít čas ani náladu? Pak jsem na to přišla.
 
Zastavila jsem se cestou domů v trafice a koupila los Sazky Mega rentiér. To bude to pravé. Třeba opravdu vyhraje! Co si za balík peněz pořídí? Přikoupí kus pozemku, který s jeho hektary sousedí? Vyšlechtí novou odrůdu jablek a pojmenuje ji Mega rentiér? Nebo nevyhraje nic, ale stane se z něj věrný sázející? A bude týden co týden zkoušet své štěstí, dokud se mu to nepovede?

A pak, až se mu jeho bankovní účet naplní neuvěřitelnou hromadou peněz z té nádherné výhry, založí výrobnu všeho možného z jablek? Domácí pečivo s vůní skořice, kompoty, džemy, doplňky stravy s pektinem, jablečné čaje a pro Sazku ke každému losu se symboly ovoce jablečné lízátko? To by se mi líbilo. Vkládám los do obálky a zasílám doporučeně.
 
Eva Brixi – externí autorka