Moje kamarádka má za sebou neskutečný zážitek. Kráčela po chodníku a na nic důležitého nemyslela, jen se tak dívala před sebe a pozorovala chodce. Jak je kdo oblečený a obutý, kdo vypadá tak či onak. Komu je horko, kdo je unavený a kdo naopak plný energie.

Bylo to jedno všední středeční odpoledne. Mladému muži, který cosi hledal v kapse vypadl kapesník. Ale nejen ten. Spolu s ním se na dlažebních kostkách hlavního města ocitl los Sazky. Byl složený vejpůl, zdálo se, že je určen k nenávratné pouti do odpadkového koše. Kamarádka je však žena empatická, instinktivně se pro oba předměty shýbla a majiteli s pousmáním předala. Jen tak, prostě udělala dobrý skutek.

Aniž by tušila, co bude následovat. Dotyčný se představil a vzápětí položil otázku: „Jak se vám mohu odměnit? Mohu vás pozvat kávu?“ Slovo dalo slovo. Dva neznámí si povídali nad dortíkem a zakončili setkání sklenkou šampaňského. A zdaleka to nebylo všechno. Týž den ještě následovala cesta pro výhru. Ten los měl totiž setřená ta správná políčka. Výši výplaty neprozradím. Daleko zajímavější bylo to, co následovalo. Jedno rande, druhé rande, láska na první pohled. Nebo na první los? Ta dvojice je šťastně zamilovaná a každý měsíc si v to datum, které připadá na jejich seznámení, kupují jeden los. Jaké společné štěstí jim přinese, to ví asi jen osud sám...
 
Eva Brixi – externí autorka