Osobně nejsem příznivcem velikáškých snů ani cílů. Všeho má být tak akorát, přiměřeně, dávkováno s jistou pokorou a skromností. Podobný vztah mám k výhrám. Stačilo by mi, no, ať nepřeháním, vyhrát třeba jen milión, nebo... No dobrá, dva tři, hned by pak bylo na světě veseleji. Ale vůbec by nevadilo, kdyby se mi na bankovním účtu objevilo jen 500 000 korun, nebo i 100 000,  pořád lepší než nic. I kdyby přišlo jen 50 000 korun, vážila bych si toho a radovala se stejně jako z částky násobně vyšší.

Že  jsem snílek? Naivka? Že to nemám v hlavě v pořádku? Myslete si, co chcete. Kdybych vyhrála třeba jen 50 kaček, věděla bych hned, zač je utratím. Šla bych si koupit tři jarní, žluté narcisky, kytičky, které k tomuto ročnímu období patří a bez nichž bych si svůj obývák ani nedovedla představit. Prosté, skromné, sametové a voňavé narcisky. A jak se tak znám, potěšily by mne stejně jako ty miliony. Ono totiž záleží na tom, z jakého úhlu se na to všechno člověk dívá. A co ho nadchne, nad čím mu zaplesá srdíčko. Jednou to je milion, podruhé to může být obdivný úsměv pěkného chlapa na zastávce tramvaje. 

A tak, milá Sazko, nebudu ti mít za zlé, nebudu se hněvat ani nebudu zuřit, když  setřu  Dárek a vyhraji poskrovnu. Nebudu naštvaná, když ve Šťastných deset vyhraji tak akorát na  pugét narcisek. Těch stejně žlutých jako je tvá firemní barva...