Zajímá mne genetika, která je stále na začátku své zapovězené cesty, a také šlechtitelství, jež přináší na náš stůl stále originálnější pochutiny a dobrůtky, nebo do vázy květiny, jež by našim předkům braly dech. Řekněte sami, vypěstoval nějaký pohádkový zahradník růže takové, jaké dnes koupíte v každém květinářství? Určitě ne. A znala vaše babička desítky odrůd jahod včetně bílých? Žluté maliny nebo cherry rajčátka?

Asi nevíte, k čemu se chci dobrat. Zcela jistě k odpovědi na otázku, již si stejně jako mnoho jiných lidí pokládám v okamžicích snění. Co bych udělala s penězi, kdyby mi štěstí podstrčilo nějakou pořádnou výhru ve Sportce...

Jenže já to vím dnes zcela přesně – například bych je vložila do rozvoje šlechtitelství.

Nechala bych vědce, pěstitele i rekreační zahrádkáře, aby bádali nad netušenými možnostmi ovoce i zeleniny či bylinek a kytek. Aby se nám ještě více líbilo všechno to, co patří na náš stůl, a nejen to. Aby plody země i lidské práce byly ještě rozmanitější a prospěšnější. Aby obsahovaly více vitaminů, minerálů a stopových látek, byly šťavnatější a léčivější, voňavější, krásnější, atraktivnější a odpuzovaly hlodavce, hmyz i slimáky. 

A aby se líbily dětem. Nebo aby se některé z nich staly třeba talismanem firmy, prostě firemní ovoce. Pro určitý obchodní řetězec bych vyšlechtila modrá jablka, pro firmu produkující  dámské prádlo zase speciální gladioly s broskvovou či meruňkovou vůní.

Moje fantazie si hraje. Představte si puntíkatá jablka nebo pruhované hrušky! Starorůžové švestky žíhané  béžovými stopami. Mrkev, uprostřed které by se rýsovalo tmavě červené srdíčko. Hranatá rajčata, česnek jako váleček, který by se lépe loupal. Jaký by byl metrový heřmánek s dvě stě gramovými květy nebo nepálivá kopřiva s chutí ředkvičky?

Kdyby byl alespoň jeden z příkladů tím, jež by lidem přinesl užitek nebo potěšení, proč ne. Moje výhra by nabyla pravého smyslu i poslání.