Nic není horšího, než smutek a beznaděj, to vám novou cestu neukáže. Že jste nevyhráli, to není průšvih, ale naopak nová výzva. Malá, osobní, něco jako příjemná motivace. Nedopadlo to jednou, dopadne to podruhé. A to podruhé za pokus určitě stojí. Šimrejte osud, kdy vás to napadne. Nepodléhejte skepsi, ta nic neřeší. Člověk se má snažit, má vytrvat, být pokorný a neměl by se nechat odradit. Že jste tohle už mnohokrát slyšeli? Já také. A ani mi to nevadí.

Zvykli jsme si totiž, že chceme mít všechno a hned. Okamžitě potřebujeme vidět výsledek. Jsme netrpěliví a odmítáme se ztotožnit s tím, že i tu výhru bychom si měli něčím zasloužit. Třeba tím, že se nevzdáme.

Doma mne kdysi učili, že risk je zisk. Držela jsem se toho celý život a řídím se tím dál. Ne že bych se střemhlav pouštěla proti větrným mlýnům a odmítala v leckterých situacích přiznat, že odvaha pro odvahu je k ničemu. Ono to rčení uvedené výše má něco do sebe. Není o tom, abychom šli do všeho hlava nehlava, ale spíše o cíli, snu, touze či odhodlání. Je to i strategie mého vyplňování sázenkových políček, je to můj styl. Pokud se zeptáte, jestli jsem už konečně v závěru své cesty a jestli se raduji z nicnedělání, protože na mém kontě přibylo neskutečně peněz, odpovím po pravdě – pořád nic. Ale vím s jistotou, že ten okamžik přijde. Věřím tomu. A za chvilku odcházím do své oblíbené trafiky svěřit se přístroji, který do dalšího dnes bude pečovat o moji krásnou naději.

Eva Brixi - externí autorka