Slečna závist v akci
Závist je jednou z lidských emocí. Obecně je ve většině kulturách považována za nežádoucí a špatnou, dokonce toliko, že se např. v roce 600 n. l. dostala na seznam smrtelných hříchů tehdejšího papeže Řehoře…
 
Zjednodušeně řečeno je závist touhou míti něco, co má druhý. Nemusí jít jen o materiální požitky, např. peníze. Lidé si našli důvody závidět vždy – když už žili v rovnostářské společnosti, záviděli třeba to jak někdo vypadá nebo, že je jiný chytřejší, záviděli partnery, znalosti apod. Je přitom zajímavé, že při bližším zkoumání dojdeme k logickému závěru – závist je vlastně negativní formou obdivu!

Jak se projevuje

Závist má mnoho tváří – závistivý člověk může mít tendence zesměšňovat či znehodnocovat, vykazovat známky vzteku a frustrace nebo se uchylovat k přehnané kritice. Pokud tedy někdo závidí třeba sousedovi auto,  může ho hanit pro údajně špatné jízdní vlastnosti, vysmívat se majiteli, protože v něm „vypadá jako ťulpas“ či jej rovnou zcizit (případně zdemolovat nebo alespoň poškrábat).

Je závist k něčemu dobrá?

Pokud máme dostatečnou sebereflexi, může být závist přínosná. Pomáhá nám poznat sama sebe, ujasnit si touhy a priority....

Až vyhrajete v loterii, budou vám známí a sousedé závidět? Co myslíte?

 

Přečtěte si také