„Ahoj Evo,“ vyslovil dotyčný a podával mi ruku. Jaké komplimenty se odehrávaly dál, si nepamatuji. Především to byl pořádný šok a já muže svých dívčích snů ani nepoznala. Co všechno mi běželo hlavou poté?  Sama nevím. Bylo to nějaké magické znamení? Na první lásky se nezapomíná. A když se téměř po padesátce let znova vyjeví, není to popud k něčemu neobvyklému? Není to náznak nějaké nové cesty? Otázky mezi nebem a zemí.

Vyřešila jsem to prakticky a udělala to, co mne napadlo jako první. Den plný smutných i neočekávaných událostí jsem umocnila tím, že jsem si vsadila Sportku. Jaká čísla jsem ručně zaškrtávala v políčkách, to mi už vymizelo z paměti. Sázenku jsem doma pečlivě uložila do desek s doklady a dosud jsem na ni neměla odvahu se podívat, zkontrolovat, případně skákat dva metry dvacet z radosti nad nečekanou výhrou. Už je to pár týdnů.

Vím, že bych neměla více otálet, abych případný šťastný okamžik nepropásla, i Sportka má své pravidla hry. Nechám si však ještě pár hodin, budu snít. Co když opravdu vyhraji? Co když se ze mne stane milionářka? Pozvu svého bývalého milého na oslavu? Držte mi palce.

Vím, že zmíněný fešák je rozvedený a žije sám. Třeba se naše štěstí hlásí o slovo právě tímto způsobem. A protože se říká, že je přání otcem myšlenky, neptejte se mne na to, co do dnešního dne plnilo moje chvilky usínání. Jak to bude dál, rozhodne Sportka. Už za pár minut...
 
 
Eva Brixi – externí autorka