Koňská podkova platí za symbol štěstí v celé řadě kultur. Za šťastnou ji považují například Indové, k její magické moci pak vzhlížejí i na americkém kontinentu. Jak k tomu však naši předkové dospěli? Masové rozšíření podkovy na časové ose datujeme zhruba do 13. století. Tedy do doby, kdy Mongolské jezdecké hordy v čele s Čingischánem plenily a pustošily vše od Číny přes Rusko až po Evropu.

Kořeny víry ve šťastnou symboliku podkovy sahají do dob, kdy začala masová domestikace koňů a kdy lidé usoudili, že jejich věrní čtyřnozí druzi také zasluhují obutí. Ani ne tak kvůli módě, jako v případě do kabátků oděných jorkšírů, jež starostlivé paničky hýčkají jako miminka, nýbrž kvůli praktické ochraně kopyt. Pozvolna se tak začalo dít ještě před narozením Ježíše Krista, zhruba 400 let př. n. l..

Podkova je šťastná protože…

Pomineme-li devastující následky Mongolských výpadů (ač díky nim vznikly např. nové obchodní cesty), sloužili koně také mnoha noblesnějším cílům, prací počínaje, dopravou konče. Snad proto se podkova stala symbolem štěstí. Tomu nahrává i fakt, že podkovy byly kovány primárně ze železa, jež se dříve díky svým vlastnostem považovalo za magické a mělo renomé repelentu proti zlým duchům.

Za šťastné zvíře byl v mnoha kulturách považován také samotný kůň, který se objevuje jak v Řecké mytologii, tak v křesťanství či v čínském zvěrokruhu. Šťastné povolání byl svého času také kovář (pro naše dávné předky z tohoto pohledu taková obdoba „kominíka“). Další důvod může pramenit z přesvědčení o ochranné moci půlkruhového tvaru – podkova však musí být zavěšena konci nahoru, jinak z ní štěstí údajně vypadne.

Je pro vás podkova také symbolem štěstí, máte v oblibě jiný talisman nebo se snad zdráháte věřit babským povídačkám a spoléháte jen sami na sebe? Podělte se s ostatními v diskuzi pod článkem.