Zlatu hokejistů, triumfům fotbalového "nároďáku" i individuálním oceněním, tomu všemu předcházely roky tvrdé přípravy, která začala už v útlém věku.  Děti jsou naše budoucnost a tak se po následujících několik týdnů zaměříme právě na jejich sportovní průpravu.

Většina lidí má talent na určitý sport, proto je dobré nechat dítě vyzkoušet vícero sportovních odvětví a nechat jej svobodně si zvolit (ačkoli existují příznivci opačného přístupu, kteří soudí, že jejich volba bude tím nejlepším).

Důležitý je v tomto ohledu také kvalitní trenér, který s dětmi dokáže komunikovat, motivovat je a zároveň volit vhodné tréninkové dávky. Takový trenér musí být nejen vzdělaný v oblasti sportu, ale také tak trochu psychologem. Právě on je tím, kdo u svých svěřenců v útlém věku buduje základy kladného vztahu ke sportu a vhodně rozvíjí jejich schopnosti. Znáte takového trenéra? Napište nám o tom do diskuze pod článkem!

Rodič jako trenér? Ano či ne?

Ve světě vrcholového sportu je známa řada příkladů úspěšného spojení trenéra rodiče a sportovce potomka. Mnohem více těchto partnerství ovšem skončila v propadlišti dějin. Rodiče totiž často prostřednictvím dítěte touží naplnit vlastní ambice, dosáhnout toho, co se jim samotným nepodařilo. Proto své pokrevní svěřence dřou do úmoru a ve finále jim daný sport často akorát pořádně znechutí. Zářným příkladem otce, který syna vedl již od narození k jedinému cíli, dráze profesionálního hokejisty, je Pavel Zacha starší. Tomu se jeho „projekt“ ovšem zatím daří na jedničku (jeho sedmnáctiletý syn hrál za extraligový Liberec a teď válí v týmu Sarnia Sting v kanadské juniorské lize), je však otázkou, nakolik je tento přístup pro rodiny přijatelný. Jaký je váš názor? Napište nám do diskuze pod článkem!

Rodiče jsou často také těmi, kteří se snaží ovlivnit trenéry a mluvit jim do práce. To vidíte při tréninku mládeže, kdy někteří z nich celou akci prožívají více než samotní aktéři. Movitější rodiny jsou často sponzory mládežnických kategorií, pak mohou na vedení/trenéra klást tlak, aby bylo jejich dítě protěžováno a hrálo (i když je třeba horší, než jeho spoluhráči). Zažili jste takovou situaci? Podělte se s ostatními v diskuzi pod článkem!

Sprostí trenéři: zbytečná hysterie?

Na veřejnost již vyplulo několik „afér“ s trenéry, kteří hovořili sprostě, na své svěřence křičeli a podle některých je psychicky ponižovali. Jedním spouštěčem takového incidentu byl záznam trenéra mládeže v hokejovém klubu Slavia Jiřího Čumpelíka, který v rámci pořadu Zlatí hoši odvysílala TV Nova. V něm Čumpelík mj. malému obránci (kategorie 6-8 let) po laciné brance spílal, a říkal mu, že je hloupý. Z klubu byl okamžitě vyhozen. Mnozí zainteresovaní rodiče a většina malých hokejistů se trenéra ovšem zastala a jeho odchod vzala s nelibostí.

Jiným příkladem budiž aféra v hokejovém klubu Klášterce nad Ohří, kde se musel pakovat trenér Michal Jäger. Na veřejnost se totiž dostalo video z kabiny, v němž důrazně promlouvá ke svým svěřencům a nešetří přitom nadávkami. Záznam pořídil trošku paradoxně samotný trenérův syn. Ten se otci následně omluvil a po jeho vyhazovu z klubu odešel dobrovolně také. Veřejnost se ho zastala. Byla reakce vedení klubů v těchto případech adekvátní, nebo k sobě sport a drsnější mluva patří? Napište nám do diskuze pod článkem!

Sportem proti dětské obezitě

Veškeré pohybové aktivity jsou také vhodným nástrojem v boji proti dětské obezitě, která je čím dál tím rozšířenější. Mladší generace mají mnohem více možností, jak trávit volný čas, což se týká především pestré škály činností spojených s vysedáváním u počítače. Hrají hry, tráví čas na sociálních sítích, sledují filmy či poslouchají hudbu. U toho pohybují tak akorát prsty a očima, navíc často sedí shrbení a do budoucna si zadělávají na nepříjemné bolesti zad.

Podle údajů VZP obezitou a nadváhou v ČR trpí 20-30 % dětí. Zhruba dvě třetiny z nich se přitom nadbytečných kilogramů nezbaví ani v dospělosti. Zdánlivě čistě estetický problém sebou nese řadu doprovodných negativ, od zdravotních obtíží (metabolických, kardiovaskulárních, ortopedických, dermatologických a dalších), až po vyčlenění dítěte z kolektivu, případnou šikanu a narušenou psychiku. Přitom stačí začít s jednoduchým lékem bez předpisu a vedlejších účinku: sportem. Jaký je váš názor na dětskou obezitu a co byste s ní dělali? Podělte se s ostatními v diskuzi pod článkem!

Sport potřebuje mecenáše

Je asi jasné, že většinu sportů bez peněz na organizované úrovni zkrátka dělat nelze. Ví to každý rodič, který svým dětem kromě drahocenného času věnuje také finance na nákup potřebného vybavení, platí pravidelné klubové příspěvky a eviduje řadu dalších individuálních výdajů (např. na dopravu nebo náklady na soustředění). Ne každá rodina si to přitom může dovolit. Rodiče tak často potomkům neumožní dělat to, co je baví a naplňuje.

Z tohoto důvodu funguje Česká olympijská nadace (ČON), jejímž cílem je podporovat ty děti, které by jinak z finančních důvodů musely se sportem přestat. Podpora je vyhrazena jednotlivým sportovcům od 6-18 let a je určena např. na sportovní vybavení, kurzy, kroužky či soustředění. Stěžejní je přitom nikoli talent, ale chuť sportovat. O příspěvek mohou požádat zákonní zástupci dětí.

Nadace je financována z několika zdrojů, hlavní část peněz přitom na její účet putuje ze společnosti Sazka.  Zájemci o podporu od ČON vyplní jednoduchý formulář na webových stránkác ČON, jehož součástí je doložení sociální situace žadatele.

Jak jste na tom vy? Jak jste postupovali při výběru sportu pro dítě? Jak jej motivujete? Zatěžují vás finančně jeho sportovní aktivity, nebo se výdaje pohybují v rámci přijatelných mezí? Podělte se s ostatními v diskuzi pod článkem!