„Poprvé mě domácí mazlíčci z kamene napadli při povídání s kamarády v hospodě, kdy si stěžovali na péči o své chlupaté spolubydlící. Tak jsem jim řekl, ať psy a kočky vymění za kameny, které jim spoustu starostí ušetří,” smál se o pár let později podnikavec.

Nápad mu však v hlavě vrtal tak dlouho, až se ho jednoho dne rozhodl zrealizovat. Hladké oblázky pravidelných tvarů, zato různých velikostí, pochází z mexické pláže Rosarito. Dahl si našel dodavatele, který mu jich prodal 10 za 2 koruny. Nejvyšší výrobní náklady tak měla dárková krabička, kterou si sám navrhl a také zpočátku skládal.
 

Říkáte si, jak je možné, že se takový nesmysl mohl stát tak velkým hitem? Důvody byly celkem dva. Prvním bylo samotné, k dokonalosti dotažené balení. Kamenní domácí mazlíčci byli rozesíláni v krabičce s dýchacími otvory a na slámovém pelíšku. Tím druhým důvodem pak byl podrobný, vtipy a sarkasmem prošpikovaný návod, jak se o nového člena domácnosti nejlépe postarat.

Na manuálu ke kamennému domácímu mazlíčkovi se pak Dahl, který se profesionálně zabýval reklamou a propagací, opravdu vyřádil. Sekce, jak mazlíčka krmit, koupat, střihat nebo česat z pochopitelných důvodů chyběla. Velká pozornost ale byla věnovaná třeba povelům, které lze „zvířátko” naučit: mezi jednoduché řadil „sedni” či „čekej”, do těch obtížnějších, kde je vyžadovaná pomoc páníčka, zařadil „udělej sud” či „zaútoč”. Mazlíček se pak nejspíš nikdy nenaučí třeba potřást rukou či udělat dřep.

Za zhruba 6 měsíců prodal Gary Dahl asi 1,5 milionu těchto kamenů po 4 dolarech za kus. Za zisk si pak pořídil bar v Kalifornii, svou prací v marketingu ale ani po zbohatnutí na hřebík nepověsil a tvorbou televizních a rádiových spotů se živil až do důchodu.