Peníze brzy věnuji na vývoj růžové valentýnské čokolády. Takové, kterou ještě nikdo nikde neokusil, která se nikde neprodává a kterou je tudíž třeba vymyslet a originálním marketingem poslat do světa. Což o to, pralinkáren pyšnících se ruční výrobou čokolády u nás přibývá jak hub po dešti, ale specializovat se na růžovou čokoládu? Myslím, že vím, jak na to.

Zatím mohu však prozradit jen jedno: jmenovat se bude Růžoláda. Nepleťte to – ne Růžo ráda, ale Růžoláda. Barvu nebude mít jen růžovou, ale sladce zamilovanou, nerůžovější z růžových. Jak bude chutnat? Jako – jako láska. Každému jinak a přesto všem stejně. A jak vonět? Jedině po štěstí.

A až bude receptura hotová, odzkoušená, vypiplaná, schválená, opatřená patentem na zakázané ovoce, začnu s testovací výrobou a prodejem. Brzy nechám naprogramovat vlastní růžoládový internetový obchůdek, který bude sloužit pro zamilované celý rok, ale Růžoládu v něm seženou jen a jen v únoru. A už mám vyhlédnuté místo k provozování vlastní růžoládové cukrárny v centru Prahy.

Nápadů mám, zdá se, dost. Tak třeba - odvažovat do růžového celofánového pytlíčku budu čokoládu podle toho, s jakou láskou ji dotyčný nebo dotyčná bude vybírat. To poznám. Podle toho, jak je kdo zamilovaný. Ten, kdo bude hořet láskou, dostane přiměřeně, ten, který bude smutný a nešťastný, dostane víc, aby jeho protějšek okusil jednou, podruhé, potřetí. Růžoláda bude totiž tak lahodná, jako bychom si přáli mít vztah po celý život. A určitě ještě něco vymyslím pro starší páry, za odměnu, že to spolu manželé tak dlouho vydrželi. A něco pro ty, kteří přestali věřit, že láska existuje.