Vymýšlím, jaká čísla vsadit, aby to požehnání konečně přišlo. Nemyslím na miliony, stačilo by pár desítek tisíc, a život by byl hned veselejší. A víte proč? Zaplatila bych si uklízecí službu a pozvala ji do našeho domu. Pak bych na týden odjela třeba do lázní. Až bych znovu odemkla dveře svého domečku, vonělo by to tam čistotou, vše by bylo na svém místě, záclony vyprané, okna umytá, na stole ubrus s vánočními motivy, v obývacím pokoji adventní věnec....a v troubě na uvítanou kus dobré pečeně. Chápu, jsou to velikášské představy, ale je mi s nimi docela dobře.
Prosinec by mi zbyl poprvé v životě už jen na samé radovánky. Mohla bych si dovolit chodit po obchodech a trzích, v klidu nakupovat dárky. Doma bych je za melodií koled balila do ozdobných pytlíčků a tašek, krabiček nebo obálek, a přitom pomýšlela na to, co další den pořídit pro pečení vánočního cukroví. Ingredience bych nakoupila také v pohodě a s předstihem a o víkendech bych si už jen hrála s formičkami, vykrajovátky, vanilkou a skořicí. V předvečer toho slavného svátečního okamžiku bych měla čas všem milovaným osobám popřát, a s těmi, kteří by nebyli hnáni povinnostmi, bych zašla na čaj, jen tak, pro radost a dobré slovo. I novoročenky bych napsala a rozeslala dříve, než prvního ledna.Období Vánoc i Silvestra bych prožila jaksepatří slavnostně, naladěně, oduševněle. Také bych si udělala patřičnou pauzu na krásnou literaturu, v televizi bych sledovala každou pohádku až do konce, a nevynechala bych ani procházku starou Prahou.
Už bych neměla diář rozplánovaný na okna, koberce, žehlení, stresovaná z toho, aby byli všichni 24. prosince spokojeni a na svých místech. Řízky bych nesmažila rychlostí světla a stromeček nezdobila na Štědrý den odpoledne. Vše by bylo tak správně zorganizované, jak sám vesmír ukrajuje hodinu po hodině. Vše podle řádu nekonečna a vše ku spokojenosti nejen mojí. Při rozbalování dárků bych nezívala a 31. prosince bych se netěšila, až ten mumraj starého roku skončí...
Sazko, zařiď, ať vyhraju!
