Ne každý to však umí nebo na to má čas či podmínky. Týká se to i mne. Ne že bych nevěděla, jak zacházet s nářadím nebo kdy sázet rajčata a okurky. Jenže – přání je přespříliš a dny jsou příliš krátké. A tak, kdybych vyhrála nějakou slušnou sumičku, víte, co bych s ní udělala? Koupila bych si zahradníka.

Jemu bych svěřovala odvážná přání a nápady, s nimiž sebe samotnou posílám k šípku. S ním bych fantazírovala, plánovala, nakupovala a prováděla kouzla, která naše zahrada ještě nezažila. Vůbec bych neváhala vysévat čtyři druhy naťové cibulky nebo mít plantáž deseti druhů salátu, několika odrůd mangoldu a nepochybovala bych, zda zužitkuji všechny druhy máty od té čokoládové až po banánovou nebo jahodovou.

Milého zahradníka bych nutila vysazovat pořád a pořád nějaké keře a stromky. Třeba muchovník, který se podobá borůvce a roste sám a nabízí značkou úrodu. Určitě bych zkusila kdoulouň a pořídila několik dalších angreštů. Nezapomněla bych na černý rybíz a jostu a na nejúžasnější ostružiny. Dostalo by se na další odrůdy švestek a alej hrušní bych doplnila o poslední novinky.  A když by zbylo místo, šoupla bych někam kamkoli i černý bez a černý jeřáb, působily by tady místo lékaře a určitě by to stačilo. Malin a ostružinomalin není nikdy dost stejně jako záhonů jahod.

Bylinky všech chutí, barev i velikostí, to by byl můj ráj. Nejen na pohled, ale zejména s ohledem na čajíčky a saláty, využívala bych je na chleba, k masu, do pomazánek i do omáček. Konečně bych měla vlastní zdroj. Stačilo by vyběhnout ven a natrhat, nač by byla zrovna chuť.

Nezapomněla bych ani na květiny. Nejprve by přišly na řadu trvalky. Léta toužím po listopadkách, floxech nebo čemeřicích. Vyjímaly by se i jiřiny všech barev a samozřejmě růže, královny květin od těch pnoucích až po pokryvné.  V létě nádherně kvetoucí astry a slaměnky, mečíky a mnohé další.
Zahradník by pracoval, navrhoval, kypřil, sel, sázel, já bych sklízela. No řekněte, není to dobrý plán?
 
Eva Brixi – externí autorka