Pračka není žádná hračka
A je to zase tady. Takový ten víkend, kdy není na programu žádná párty, žádný výlet a venku si déšť předává štafetu s podzimní vichřicí. Do výplaty daleko, a tak vzdáváte i myšlenku na kino. Není úniku. Zůstanete doma, ale přesto to bude lítý boj.

Věděli jste, že to přijde. Už více než týden nosíte méně oblíbené kousky šatníku, dokonce jste vytáhli už i džíny, které se srazily „na Havla“, a v šuplíku už nejsou ani jedny jediné čisté ponožky.

Všechno ostatní se přesunulo do stanice „koš se špinavým prádlem“. Kdyby aspoň stačilo naházet kompletně všechny hadříky rovnou do pračky. Ale ne. Nejdřív se to musí roztřídit podle barev. Takže si po stotřetí budete klást otázku, jestli fialová patří spíš k červenému, nebo je OK hodit ji do tandemu ke světle modrým kalhotám. Pak to všechno vytřepat, pověsit, nechat uschnout a nedejbože ještě vyžehlit a uložit zpátky do skříně. O přírodních katastrofách typu „zapomenutý papírový kapesníček“ ani nemluvě.

Maminky člověka tak nějak naučí, že praní prádla není sice žádná hitovka, ale je to činnost tak nějak povinná a bez ní se domácnost neobejde. Jenže co když se maminky výjimečně spletly?

Jedno řešení by tu totiž bylo. Praní prádla je podmíněné tím, že máme rádi svoje oblečení a chceme si ho na sebe vzít víckrát, než jednou. Aha? Ale co když je člověku buřt, co má na sobě a má peníze na to, aby si koupil nové oblečení na každý den v životě? Není právě tohle synonymem života v luxusu?

Pojďme to trochu rozvést. Je nasnadě, že si to oblečení nemůže člověk obstarávat sám. Každý den na nákupy, to by zabilo i protřelé shopaholiky. Ale existuje pracovní pozice „osobní stylista“. Většinou je zvyklý na plat okolo třiceti tisíc měsíčně. Vy budete trochu náročnější klient, takže řekněme, že stylistce desítku přidáte. To máme čtyřicet.

A teď rozpočet na den

Je velmi orientační, protože nezohledňuje, zda jste muž, nebo rozmařilá žena. Nebo rozmařilý muž. Potřebujete každopádně pár ponožek (50 Kč), spodní prádlo (řekněme, že do 500 denně se stopro vejdete), sukně nebo kalhoty (1500 Kč), halenka, košile, nebo triko (1000 Kč). Taky nějaká bunda, nebo sako (2000 Kč, ať nejste za trhana). A základem jsou taky stylové boty a doplňky (2500 Kč – ano, pravda, ty se sice nemusejí prát, ale když už jste vyhráli Superjackpot ve Sportce a každý den máte být jako ze žurnálu, tak ať si to zbytečně nepokazíte sešlapanými bagančaty). To dělá denně necelých 8 tisíc, když zaokrouhlujeme drobet nahoru. Měsíčně tedy zhruba 230 tisíc korun za oblečení, a k tomu plat stylistky – to dělá 270 000 korun. Ročně jste v tom za tři a čtvrt milionu. No, to je sympatická sumička, což? A zaplatit si takovou službu na dalších padesát let dopředu – směšných 162 milionů korun. Když uvážíte, že ale tím pádem nepotřebujete pračku, sušičku, prášky na praní, aviváže, a že už se vás nikdy nebude týkat apokalypsa s rozmočeným kapesníkem….

Superjackpot Sportky se dá utratit různě, třeba i zatracením praní a žehlení. Uznáváme, že to není běžný způsob hospodaření s penězi, ale je to úplně pošetilé?

Přečtěte si také