Sousední Polsko je zemí, o kterou se dnes perou investoři. Je to podle nich místo nekonečna možností, navíc s nádhernou, nezničenou přírodou, sladkým ovocem a ohromující výrobou sýrů, aniž to kdo vlastně ví. Má ideální, strategický přístup k moři, je to navíc region kreativců i výtečných obchodníků, milovníků umění, dobrého jídla i humoru. A to se mi moc líbí.
Přesto, že jsem léta žila v pohraničí, tedy na pomezí Moravy a Polska, takřka na čáře, jak se kdysi říkalo, nikdy jsem neměla tolik času, abych právě tuhle zemi dobře procestovala. A tak, milý Eurojacpote, sázím, sázím a v pátek je poslední losování půlmiliónové výhry Cesty kolem světa. Rozjela bych se nejprve do Polska, a neváhala bych ani minutu.Ne každý ví, že právě Polsko má na Seznamu světového dědictví UNESCO zapsaných 14 kulturních a přírodních památek a náleží tak do první dvacítky zemí na světě v počtu památek světového dědictví.
A tak bych nejprve asi zamířila do starobylého Krakova a prošmejdila toto město mých snů s uličkami zapomenutého času, kostely i cukrárnami. Lákají mne i Královské solné doly nebo středověké město Toruň. Strašně bych chtěla vidět cihlový hrad Malbork řádu německých rytířů, který patří k význačné středověké stavbě a chloubě polské architektury. Jedinečné jsou také kostely míru v městečkách Jawor a Swidnica, neboť jsou to nejstarší církevní stavby s dřevěnou kostrou v Evropě.
Až bych měla ruchu měst a výkladů průvodců tak akorát, zajela bych se podívat k Otmuchovskému jezeru, to by ale muselo být v létě, až bude sluníčko neúprosně hnát celý národ k vodě. Právě u tohoto jezera lze trávit krásné chvilky a myslet jen a jen na sebe! Koupání bez diskuze, písek, trochu divočiny, anonymní samota mezi stovkami dalších.
Odtud je už jen co by kamenem dohodil do oblasti, kudy musíte projet, když míříte třeba z Náchoda do Javorníku. Tu spojnici dvou měst v Česku vedoucí polským územím provází pro mne jedinečný kolorit propojení dávných dob a současnosti. Stará stavení, která stále hledají majitele, nové obchůdky, penziony, náměstíčka, kilometry čtverečné, kam se stres z nejistého živobytí Evropy snad ještě neprobojoval. Kytky tady na zahrádkách kvetou šťavnatěji než u nás a mech má v lesích o něco jinou barvu než ten třeba na Šumavě. Prošla bych zde malá muzea, lázně, hospůdky i tržiště. Zastavila bych se někde na voňavý bylinkový čaj a k obědu bych ochutnala čerstvé grilované ryby. Myšlenky na práci bych zamkla do mobilu a přenechala kolegům.
Eva Brixi – externí autorka
