Konkrétně. Měsíční splátka hypotéky na dvoupokojový byt v Praze – necelých sedm tisíc. K tomu je ale nutné přičíst fond oprav a energie – další čtyři a půl tisíce, tedy víc než polovina splácené částky. V teple domova tak sedíme ne za sedm, ale hned skoro za dvanáct tisíc měsíčně. To je dobré si před podepsáním smlouvy s bankou uvědomit.

U auta je to stejné, i když jde o jednorázový výdaj. Povinné ručení a havarijní pojistka u starého Mercedesu – cca deset tisíc ročně, a to šlo ještě o výhodnou akci. To už máme spolu s bydlením necelých třináct tisíc měsíčně. Plus nějaký ten litr benzinu nebo nafty. A nedej bože opravy...

A co až se zeptá stáří? I když se to nezdá, je dobré už na prahu třicítky myslet na budoucnost. Důchodové pojištění – tak aspoň tu pětistovku, bylo by ale lepší víc. V případě hypotéky je dobré uzavřít životní pojistku. Stát se může cokoli. Ta se slušnými zárukami nás vyjde na tisícovku měsíčně. Na straně měsíčních výdajů v tom jsme už za patnáct tisíc.

A pak tu jsou další věci – kreditní karty. S těmi se obecně doporučuje nakládat obzvlášť opatrně. Zejména mladí lidé rádi podlehnou představě rychle získaných peněz.

Je dobré přemýšlet o tom, co si daný měsíc můžete dovolit. Je proto úplně v pořádku říct „ne“ kamarádovi, který vás koncem měsíce láká na super párty nebo na parádní výlet, ale vy víte, že z účtu už nic moc nevytáhnete.

Možná už jste v těchto letech ženatí nebo vdané. V tom případě se obzvlášť vyplatí domluvit se na určitých pravidlech, co se financí týče.

V tomto věku se řada lidí začíná smiřovat s tím, že už asi nevyrazí s batohem do Tibetu meditovat s tamními mnichy. Povinností prostě přibývá a peníze jsou potřeba jinde. Ale ať nekončíme tak pesimisticky: možná se vám první práce po škole nezdá a možná se vám nezdá ani byt, ve kterém bydlíte. Za deset let ale může být všechno jinak. Lepší.