1. Sportka byla v této době tak populární, že si lidé jezdili vsadit do Prahy klidně i z Brna nebo z Ostravy. Před nasazením počítačů se totiž nejprve uzavřel příjem sázenek v regionech, hlavní město šlo až nakonec. Kdo propásl termín jinde, musel do metropole. A lidé si opravdu vsadit do Prahy dojížděli.



2. V roce 1965 byla Sazka přijata do Mezinárodní organizace sázkových kanceláří INTERTOTO. Díky tomu se dostala k nejnovějším informacím a mohla využívat zkušeností kolegů v dalších zemích světa. Právě zde se zrodila také inspirace k zavedení strojového zpracování sázek.



3. Nejvyšší výhra ve Sportce se během šedesátých let měnila hned 4x. Oficiální státní názory na možnost získat vyšší finanční částku mluvily jasně, proto byla v roce 1961 snížena hlavní výhra ze 40 000 Kčs na 15 000 Kčs. Veřejnost ale stejně jasně odpověděla: vklady na Sportku klesly na historické minimum. Proto byla hlavní výhra v roce 1962 opět zvýšena na 40 000 Kčs, v roce 1963 až na 80 000 Kčs a v roce 1965 pak dokonce na 200 000 Kčs. 

4. Od října 1962 až do září 1964 mohli sázející Sportky hrát kromě peněz také o věcné ceny (např. automobily, ledničky, televizory) pomocí tzv. slosovatelných kupónů. Tato inovace byla v září roku 1964 zrušena.

5. V dobách před strojovým losováním a zpracováním sázenek tuto činnost obstarávali brigádníci. Sazka jich na to konto zaměstnávala zhruba kolem 1 500. Tento stav trval až do roku 1969, kdy bylo zavedeno strojové zpracování sázenek.