Ať je to tak či onak, pořád ještě čteme a knihy patří do našich dnů, aniž soupeří s obrazovkou počítače, i když by v těchto úvahách se mnou kde kdo krutě polemizoval. Knížky jsou totiž lidem pohodlné a přinášejí stále klid do duše, špetku detektivního napětí nebo poučení o čemkoliv. Kontakt ruky a papíru je také nenahraditelný. Člověk a papír patří staletí k sobě, ba co říci, nemohou bez sebe být. I tikety Sportky jsou z papíru. Lidé je milují a když by někdo nařídil je zrušit, asi by nastala revoluce.

Bývaly doby, kdy ke knize patřila i pěkná záložka. V současnosti se ji někteří vtipálci snaží oživit, třeba designéři, ale ne s valným úspěchem. Záložky se nějak nechytají, dokonce ani ne jako dárkové předměty. Rozečtené stránky zakládáme čímkoli, a možná i to má své nezaměnitelné kouzlo. Používáme vše, co nám přijde pod ruku. Ušmudlané kousky papíru vytržené z bloku, obdélníčky složené z novin, jízdenku štípnutou v tramvaji, účtenku z hypermarketu.

Mám však lepší nápad – budu používat sázenky Sportky nebo losy, které mi nepřinesly výhru. Proč? Je to jednoduché. Aby mi připomínaly, že si mám na štěstíčko zase vsadit. Nebudu se moci vymlouvat na to, že jsem neměla čas, že jsem to nestihla, že mi zavřeli trafiku, nebo že příště...

Možná zapochybujete, jestli to bude fungovat. Myslím, že bude. Záložka tohoto typu se stane mým strážcem pokladu. Tedy budoucího. Bude to talisman, fetiš, zábava. Kamarádku záložku budu mít stále na očích. Bude mne upomínat o to základní: abych si nešlapala po štěstí.  Nenásilně, vlídně, s tím, že co mohu udělat dnes, nemám odkládat na zítra. Bude tlumit moji lenost. Bude mi dodávat odvahy.
Myslíte, že je to ujeté?
 
Eva Brixi – externí autorka