V Británii skončila podobná věc až u vrchního soudu. Ten musel rozhodnout, kdo z dvojice mužů, má nárok na výhru v loterii. Šlo o hodně, v přepočtu o 35 milionů korun.

Fatih Ozcan pracoval jako číšník v turecké restauraci v britském Yorku. Jednou měl sen, že on a jeho šéf vyhráli v loterii. Hned druhý den proto začal manažera podniku přesvědčovat, aby si šli vsadit loterii. Prý to trvalo několik hodin, než Hayati Kucukkoylu souhlasil. Domluvili se, jaká čísla vsadí a na tiket se složili. Koupit ho ale šel jen číšník Fatih. A jeho sen se opravdu vyplnil. Vyhráli.
 

Tady ale celkem bezproblémový vztah dvou kolegů z práce končí

Manažer restaurace si chtěl nechat výhru pro sebe. Tvrdil, že tiket koupili za peníze z pokladny v jeho podniku, a že čísla vybral taky jen on.



Podle číšníka Fatiha „jeli“ ve všem na půl. Ještě než se spor dostal k soudu, začali se oba muži různě obviňovat. Fatih se tak bál, že mu manažer výherní tiket sebere, že na něj raději hned zavolal policii a falešně ho obvinil z krádeže lístku. Později se s tiketem pokusil utéct.



K ublížení na zdraví nakonec nedošlo. Oba muže ale musel rozsoudit až soud. „Zdálo se mu, že drží v ruce velký balík peněz a vedle něj stojí jeho šéf. Pan Fatih Ozcan věří v sílu snů. Vyložil si ho tak, že on a jeho nadřízený by opravdu mohli v loterii vyhrát,“ uvedl během líčení soudce Mark Gosnell.

Nakonec soud nemusel řešit, jestli je důležitější nápad na sázku, nebo to, kdo čísla vymyslí, tiket podá, případně zaplatí. Důkaz byl zcela jasný – bezpečnostní kamera z restaurace. Na ní je podle soudce jasně patrné, že se oba muži na vsazených číslech domlouvají, a že skládají dohromady peníze.
Verdikt zněl proto jasně. Sázkaři si výhru musí spravedlivě rozdělit – půl na půl. Každý v přepočtu 17,5 milionu korun. I tak velmi slušné, nemyslíte?

Zdroj foto: Dailymail.co.uk